Pro ženy je z hlediska lékařských procedur neplodnost daleko větší zátěží než pro muže. Ženy podstupují hormonální a ultrazvukové vyšetření, imunologické a genetická vyšetření nebo laparoskopii. To vše se může dít i opakovaně, a tak zátěž vzrůstá. 

Umělé oplodnění není závod, ve kterém se musí za každou cenu uspět. To si však mnoho žen neuvědomuje a chová se, jako kdyby šlo skutečně o soutěž. Není divu, že ženy, které „závodí“ v cestě za dítětem, často tlak neunesou a objeví se u nich psychické problémy, včetně úzkostných stavů nebo dokonce deprese.

„Plánování těhotenství je zcela v popředí pozornosti a zájmů, žena neplánuje další zásadní aktivity. Neumí si představit, že by teď změnila zaměstnání nebo odjela na dovolenou. Svůj volný čas plně věnuje tomu, aby otěhotněla, shání informace, navštěvuje internetová fóra. Postupně také ztrácí reálné náhled na situaci a může po lékařích požadovat neadekvátní postupy, jen aby za každou cenu získala dítě,“ přibližuje stav svých klientek psycholožka Jana Březinová, která působí na pražské klinice asistované reprodukce IVF CUBE.

Bohužel jen málokterý neplodný pár se dostane do péče psychologa nebo psychoterapeuta. Jen minimum českých center asistované reprodukce spolupracuje s odborníkem na lidskou duši. Nemluvě o neochotě samotných dvojic vyhledat odbornou pomoc. „Psychologie a psychoterapie má v léčbě neplodnosti svoji nezastupitelnou roli. Bohužel není běžné, aby byla pomoc psychologa nabízena v rámci léčby každé ženě. Je stále v některých momentech vnímána jako stigmatizující a fakt, že žena využije pomoc psychologa, vnímá spíše jako projev selhání,“ konstatuje Březinová.

Celý článek najdete zde: http://www.zdravotnickydenik.cz/2014/12/pro-poceti-udelame-cokoliv/