Stávající anonymita mezi dárcem a příjemcem by tak měla padnout v „zájmu dítěte“ a jeho právu na to znát své biologické rodiče. Podle odborníků v oblasti asistované reprodukce jde ale o krok, který značně zkomplikuje léčbu neplodnosti v Česku.
„Navrhovaná právní úprava poškodí nejen neplodné páry, ale celou společnost, která není vůbec připravena na to, aby se zrušila anonymita dárců pohlavních buněk,“ je přesvědčený profesor Pavel Ventruba, přednosta Gynekologicko-porodnické kliniky Fakultní nemocnice Brno. Podle něj má návrh zákona celou řadu nedostatků a hlavně neodpovídá situaci, ve které se v současnosti nachází reprodukční medicína u nás. Každý rok v Česku proběhne asi 25 tisíc stimulovaných cyklů umělého oplodnění, z nichž se narodí pět až šest tisíc dětí, což tvoří okolo 5 až 6 % ze všech novorozenců.
U zhruba desetiny „dětí ze zkumavky“ jsou použity darované pohlavní buňky, případně embrya. Bez anonymních dárců by však tyto děti vznikly jen velmi obtížně. „Lidé toužící po dítěti si vždy najdou cestu, jak se k němu dostat. Tímto zákonem je ale vyženeme třeba do Rumunska, na Ukrajinu nebo do Indie, kde se budou léčit,“ upozorňuje Hana Višňová, vedoucí lékařka pražského centra asistované reprodukce IVF Cube. Část párů by tak podle ní raději volila zdravotnickou turistiku, jen aby se dočkaly vytouženého dítěte, než by podstoupily umělé oplodnění v Česku, kde by bylo dárcovství pohlavních buněk značně zkomplikované.
Poslanecký návrh sice přímo nezakazuje umělé oplodnění, ale podle odborníků v oblasti asistované reprodukce značně komplikuje, a to jak neplodným párům, tak dárcům, ale i centrům, kde o dvojice toužící po dítěti, pečují. Mimo jiné by centra měla povinnost zabezpečit, aby z darovaných zárodečných buněk nevzniklo více než 8 embryí. Tím by se mělo zabránit tomu, aby se v populaci vyskytlo příliš mnoho biologických sourozenců, kteří by se hypoteticky mohli v budoucnosti potkat a incestně zplodit dítě. „Současná právní úprava neodpovídá eugenickým, genetickým a etickým zájmům společnosti na zdraví populace, zejména pokud jde o eliminaci umělého oplodnění ze zárodečných buněk biologicky příbuzných osob, sňatků mezi příbuznými v přímé linii a mezi sourozenci,“ stojí v důvodové zprávě k návrhu zákona.
„Jde o neoprávněnou restrikci pro pacienty. Osm embryí v žádném případě neznamená, že vznikne osm dětí,“ vysvětluje Višňová. Podle ní při cestě za jedním dítětem může vzniknout až deset embryí. Ne všechna jsou totiž životaschopná a stejně tak ne všechna úspěšně zvládnou uchycení v děloze a následný růst. Dodržet literu zákona by podle ní tak znamenalo nedat vzniknout ani jednomu dítěti od jednoho dárce. „Jedním z mýtů spojených s asistovanou reprodukcí je to, že takto vzniklá těhotenství jsou spojena s vysokou mírou potratovosti. Příčinou není ale umělé oplodnění jako takové, ale to, že tato těhotenství detekujeme už v časném stádiu, a tedy jsme schopni zachytit i možný potrat,“ popisuje profesor Ventruba. K samovolnému potratu přitom může běžně dojít i po „přirozeném“ otěhotnění, žena se však o svém těhotenství obvykle vůbec nedozví a vnímá potrat jen jako nepravidelnost cyklu či silnější menstruaci.
pro celý článek prosím přejděte zde
